Nedobrovolná léčba uživatele alkoholu

Problémy související s nadměrným užíváním alkoholu je vhodné řešit prostřednictvím dobrovolné léčby, která přináší nejlepší výsledky.

Mohou však nastat situace, kdy se osoba, která nadměrně dlouhodobě užívání alkohol či to „přežene“ s jeho konzumací nárazově, ocitne nedobrovolně ve zdravotnickém zařízení. Možnosti donutit blízkého k dlouhodobé léčbě závislosti jsou však velmi limitované, obvykle se jedná jen o krátkodobé hospitalizace v souvislosti s akutními intoxikacemi alkoholem popsanými na této části webových stránek, které bez další dobrovolné léčby nevedou k úzdravě.

V souvislosti s nadměrným užíváním alkoholu lze hovořit o těchto typech nedobrovolné léčby či péče:

  1. ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické stanici
  2. nedobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně (převzetí a další držení), příp. jiném zdrav. zařízení
  3. ochranné léčení
  4. zabezpečovací detence – léčení není hlavním cílem

ad 1) V případě, že osoba pod vlivem alkoholu nekontroluje své chování a bezprostředně tím ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, může být umístěna v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici. Tam ji dopraví zpravidla Policie ČR i obecní policie. Osoba splňující kritéria pro umístění na záchytnou stanici je povinna podrobit se vyšetření i pobytu v záchytné stanici včetně nezbytné péče. Do záchytné stanice mohou být umístěny osoby od 15 let věku. Dopravu do záchytné stanice, pobyt i péči v ní hradí pacient, u nezletilých jejich zákonný zástupce. Vyšetření a pobyt na záchytné stanice oznamuje poskytovatel registrujícímu praktickému lékaři (pokud jej zná), u nezletilých pacientů též zákonným zástupcům a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. U nesvéprávných pacientů se pobyt oznamuje též opatrovníkovi.

ad 2) V situacích, kdy osoba pod vlivem alkoholu bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe nebo své okolí a hrozbu pro něj nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, může být pacient přijat k hospitalizaci bez svého souhlasu, tedy k tzv. nedobrovolné hospitalizaci. U osob pod vlivem alkoholu se nejčastěji jedná o hospitalizaci v psychiatrické nemocnici nebo psychiatrickém oddělení nemocnice. Převzetí takového pacienta do péče oznamuje zdravotnické zařízení do 24 hodin okresnímu soudu ve svém obvodu. Soud do 7 dnů na základě zdravotních zpráv rozhodne o tom, zda převzetí k hospitalizaci bez souhlasu pacienta bylo v souladu se zákonem. Dále soud do 3 měsíců rozhoduje rozsudkem o přípustnosti dalšího držení ve zdravotnickém zařízení, a to již na základě znaleckých posudků. Účinnost rozsudku o dalším držení ve zdravotnickém zařízení, tj. k další nedobrovolné léčbě zaniká nejpozději do 1 roku, pokud v něm nebyla stanovena lhůta kratší. Do uplynutí této je však možno podat návrh na pokračování v nedobrovolné hospitalizaci. Uvedená soudní rozhodnutí však nebrání tomu, aby zdravotnické zařízení takto nedobrovolně umístěného pacienta propustilo, umožňuje-li to jeho zdravotní stav.

Tento typ nedobrovolné léčby slouží k rychlému řešení akutní situace, např. u komplikovaných intoxikací alkoholem, v praxi však obvykle nevedou k dlouhodobé nedobrovolné léčbě závislosti na alkoholu. Po odeznění akutních potíží se obvykle pacienti stanou dobrovolnými pacienty, tj. udělí souhlas se svou hospitalizací a následně, nemají-li zájem o další léčbu, odchází „na reverz“. Obvykle se tak děje ještě předtím, než soud rozhoduje o tom, zda jejich převzetí k nedobrovolné hospitalizaci bylo v souladu se zákonem (tj. dříve, než uplyne 7 dnů od převzetí do zdravotnického zařízení).

ad 3) Povinnost léčit podrobit se protialkoholnímu léčení v zásadě může uložit jen trestní soud. Jedná se o ochranné léčení v ambulantní nebo ústavní formě.

Ochranné léčení lze uložit jen pachateli trestného činu, který zneužívá alkohol, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním.

Ochranné léčení se ukládá obvykle na základě závěrů znaleckého posudku. Ochranné léčení se v těchto případech ukládá vedle trestu rozsudkem trestního soudu. Ochranné léčení se vykonává ve zdravotnických zařízeních. Ochranné léčení trvá, pokud to vyžaduje jeho účel. Ochranné léčení v ústavní formě trvá nejvýše 2 roky, lze ho však opakovaně prodlužovat.

Pacientovi, který nenastoupí řádně ochranné léčení nebo jeho průběh jinak maří (nevrátí se z vycházky, požívá v léčebně či na vycházkách alkohol, opustí léčebné zařízení, nedostavuje se na pravidelné kontroly k ambulantnímu lékaři apod.), hrozí další trestí stíhání pro trestný čin Maření výkonu úředního rozhodnutí, za který mu hrozí trest odnětí svobody až na 2 roky.

ad 4) Některým pachatelům lze uložit ještě přísnější trestní opatření, a to zabezpečovací detenci. Výkonem zabezpečovací detence se sleduje ochrana společnosti a terapeutické a výchovné působení na osoby ve výkonu zabezpečovací detence prostředky stanovenými v právních předpisech. Tyto ústavy spravuje Vězeňská služba České republiky.

Zabezpečovací detenci lze uložit kromě dalších skupin pachatelů též pachateli, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zločin, ač již byl pro zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení.